To, co měl na srdci už řekl, a tak se raději šel věnovat svému drakovi. Kain byl celý rudý. Měl na tom zásluhu i on. Kdyby nebyl ospalí, Nora by tak neblbla.
"Nero říkal," přistoupil k němu Ron, "že se tady na dnešek utáboříme. Je to nejvhodnější místo v téhle pustině a draci si tu mohou nalovit králíky, co tu kolem všude běhají. Zítra už budeme u Modré dračice. Z Nera si nic nedělej, bojí se o nás o všechny, nejenom o tebe. Myslí si, že když je nejstarší, tak nás musí chránit a dávat na nás pozor. To mu nemám za zlé. Musím však ale uznat, že i jí měl o vás strach."
Byla už tma. Obloha zářila miliony hvězd, na které se Kain díval. Ležel na zádech, jako dnes ráno, ale místo stropu byla nad ním černá obloha a hvězdy. Ron seděl vedle něj a opékal si na ohni ulovené králíky, které přinesli draci. Lean, Rei a Nero se na druhé straně od Kaina s Ronem o něčem bavili a někdy byl slyšet i smích. "Zítra už se aspoň něco bude dít," zamumlal Kain a otočil se na bok. "Jdeš spát?" "Hm." "Počkej a co večeře? Ty nebudeš jíst?" Ron teď přistrčil napíchnuté králíky ke Kainovi, aby si přivoněl, a aby věděl, jak krásně von
Zdálo se mu o Modré dračici. I když ji nikdy nespatřil, ve snu se mu rýsovala dokonale. Její blankytně modré šupiny se leskly ve slunečním svitu. Byla ve vzduchu a směřovala do Vyhaslé sopky. Letěla klidně a zlehka. Tu se najednou ozvalo zasvištění šípů. Z oblak se jich vynořilo nepočítaně. Několik jich probodlo křídla dračice, jiné ji zas jen škrábly, ale rány po nich byly hluboké. Dračice zařvala. Další palba už se nekonala. Modrá dračice ztratila orientaci a kontrolu nad svými probodnutými křídli a padala k zemi.
Kain se probudil celý zpocený. Ležel u Nory, jelikož jeho tělo ho večer tak příjemně zahřívalo, že mu nebyla zima. Nora se kolem něho obmotala, jako had, který se obmotává kolem své kořisti a svůj ocas složila podél svého těla.Rozhlédl se. Pomalu vycházelo slunce, ale ostatní Jezdci ještě spali u svých draků stejně, jako Kain. Ten teď opatrně vstal a překročil jednu nohu své dračice. Nechtěl ji vzbudit. I přes to, že e jí nedotkl, otevřela jedno oko. Dobré ráno Kaine. Dobré Noro. Nechtěl jsem tě vzbudit. Dračice zavrtěla hlavou. Nevzbudil jsi mě. Jsem už vzhurů dost dlouho. Čekám, až se probudíte, abychom se mohli vydat na cestu. Přemýšlela jsem o včerejšku a uznala sou chybu. Chtěla bych se tobě i Nerovi omluvit. Nebylo to ode mě hezké. Kain k ní přistoupil a políbil ji na čumák. Nic si z toho nedělej. Včerejšek je včerejškem. Dneska je před námi těžká den. Nesmíme se zbytečně rozptylovat. Nora na něj významně pohlédla. Kaine? Ano Noro? Jsem ráda, že jsi můj Jezdec. Teď k ní pocítil velkou vděčnost. Opět se k ní lehl a začal ji vyprávět svůj sen. Potom únavou usnul.